Jsme na lecjaké stařecké žertíky od pana prezidenta zvyklí, nicméně tentokrát již překročil všechny meze únosnosti.
Jsem také starý člověk a tak mám podobnou tendenci někdy nevhodně žertovat. U některých lidí se to ve stáří stává. Mé blízké okolí mi to také vytýká. Nicméně, nejsem prezidentem republiky, a tak, pokud nevhodně zažertuji, je to jen moje osobní ostuda, nikoho jiného se netýká. Snad jen mých nejbližších, kteří se mnohdy za mé nevhodné žertován stydí. I mně to kdysi vadilo na mém otci, i když jsem mu to nikdy neřekl. Mám zatím však ještě něco sebereflexe, a tak bych se ve svém pokročilém věku již o žádnou veřejnou funkci neucházel.
V televizní diskusi o prezidentově výroku ministr Diensbier přirovnal tento čin Miloše Zemana k jednání prezidenta banánové republiky. Inu, jsem už dlouho na světě, ale nikdy jsem o podobném výroku některého z prezidentů latinskoamerických zemí neslyšel, a to ani v dobách, kdy si tamní země prožívaly dosti smutná období vlád. Nedivil bych se, kdyby si současné latinskoamerické státy předvolaly české velvyslance k vysvětlení slov ministra naší vlády.
Inu, co s tím? Máme prezidenta, jehož stařecké změny mozkového substrátu pokročily do fáze, kdy se nedokáže ve svých projevech přiměřeně kontrolovat. Nedospěly zatím tak daleko, aby vážně utrpěl jeho původně vysoký globální intelekt, takže je schopen dokonce mluvit spatra. Přitom se ale neubrání tomu, aby, podobně jako tentokráte, občas neustřelil.
Bohužel vše nasvědčuje tomu, že se bude ucházet i o druhé funkční období a zfanatizovaný dav jeho příznivců ze čtvrté cenové skupiny jej pak asi opět zvolí. Vyhlídka velmi neradostná, vezmeme-li v úvahu, že časem bude jeho dnes již povážlivé mentální chátrání dále pokračovat. Jen doufám, že lékařský tým, pečující o jeho tělesné a duševní zdraví, nalezne odvahu jej přesvědčit, aby od pokračování ve funkci upustil.
A pokud ne? Pak nám už asi nezbude, než zvážit zrušení úřadu prezidenta. Je to úřad v parlamentní demokracii spíše zbytečný, zato velmi drahý, a, ruku na srdce, štěstí na prezidenty, za které bychom se nemuseli stydět, jsme od r. 1918 měli jen zcela výjimečně.