Bloncka v parlamentě

I přes zahlcení médií teroristickým útokem v Nice zaujal také projev blonďaté holčičky z řad sociálně demokratických poslankyň ve sněmovně ve čtvrtek 17.7.2016.

Zmíněná dáma reagovala na vskutku nesmyslný návrh umožnit adopci dítěte jednoho partnera ve stejnopohlavním páru druhým partnerem. Ve svém projevu však nebyla vůbec věcná, nýbrž se nechala strhnout k zcela nekompetentnímu útoku na celou homosexuální minoritu. Nesmyslně obvinila homosexuální minoritu z řady nesmyslů, m.j. ze snahy pohlavně zneužívat děti. Pro dokonalý dojem jen chybělo, aby prohlásila, že buzeranti stejně tajně žerou děti a současná politická korektnost se to snaží utajit.

Je pravda, že požadavek adopce dětí homosexuálními páry je nemoudrý a podivuji se panu ministrovi Diensbierovi, paní ministrini Marxové (oba z ČSSD), paní poslankyni Maxové z ANO a jim podobným, že s takovýmito nápady přicházejí v době, kdy naše politická reprezentace má spoustu závažných problémů s migarcí, terorismem, brexietem a j. Inu, pan ministr Diensbier se asi utrhl z řetězu, on prý dokonce prosazuje i to, aby pohlaví nebylo určeno ani podobou pohlavních orgánů, ani genetickou strukturou, ale abychom o něm rozhodovali každý „svobodně“ sám.

Inu, potom by se třeba pan ministr Diensbier mohl jednoduše prohlásit za Jiřinu Diensbierovou a  to by se potom snadno naplňovaly genderové kvóty v politice !! Geniální nápad, ne?

Je přirozené, že takovéto ultralievičácké nápady některých politiků provokuji konzervativní občany k protestům a pak se snadno stane, že populistická dívenka s blonďatými vlásky neodolá svodům vyjít davu naproti. Nicméně, natluče si ústa, když pro věcnou diskusi není vybavena znalostí faktů, přesto, že v ČT tvrdila, kolik odborných studií zná.

Především by bylo záhodno, aby se populisté opačného pólu zase nehonili za lacinými body u jiných skupin občanstva Diensbierovi podobnými nesmyslnými návrhy, které se snaží stejně nesmyslně zdůvodňovat „právy dítěte“, když přece základním právem dítěte je právo na tátu a mámu. Partnerka mámy, tedy jakási teta, má jistě možnost matku zastupovat v plné míře. Pokud to není osoba psychopatologicky stigmatizovaná a proto pro adopci nevhodná, jistě jí soud po případné matčině smrti dítě žijící s ní ve společné domácnosti ochotně svěří.

Vážím si toho, že lidovečtí poslanci ani vedení KDU ČSL se k takovéto štvanici na homosexuální minoritu nepropůjčují. Moudře vědí, že adopce dítěte stejnopohlavním partnerem je nesmyslná a zdraví škodlivá, a podle toho se asi zachovají při případném hlasování ve sněmovně. Nerozdmychávají ale nenávistné kampaně mezi občany, přestože mezi jejich voliči je konzervativně smýšlejících občanů asi nejvíce. Svůj státnický postoj projevují tím, že se neženou za okamžitým laciným populistickým ziskem tam, kde by to ve výsledku škodilo zájmu celku.

Ostatně, pokud je mi známo, většina příslušníků homosexuální minority má také na tuto otázku rozumný názor. Sice nedisponuji žádným reprezentativním průzkumem, ale většina mých přátel z komunity, ke které také patřím, chápe, že svoji touhu po rodičovství nemůže uspokojovat na úkor dětí. Když nejsou přírodou vybaveni pro odpovědné rodičovství, raději přinášejí vlastní oběť, než aby si svůj hendikep zčásti hojili na účet nějakého dítěte. A na tom nic nemění ani fakt, že mnoho heterosexuálních párů, od přírody pro zodpovědné rodičovství vybavených, se ke svým dětem zodpovědně nechová.