Ubrání se Evropa?

  Ať se nám to líbí nebo ne, jsme ve válce s islámským terorismem. Zatím jsme však neučinili nic významného, čím bychom mohli tuto válku vyhrát.

Jak jsem se zmínil v předchozím blogu, vzdáváme se již delší čas našich původních evropských hodnot a naše řeči o nich a o nám vlastním křesťanství se staly prázdnými floskulemi, jak nedávno uvedl biskup Václav Malý.

Máme zde agresivní islamismus, který si klade za cíl naši kulturu zničit a nahradit ji kulturou islámskou. Můžeme doufat, že tato hrozba konečně přivede Evropany k tomu, aby se na své křesťanské kořeny rozvzpomněli? Objevují se první jiskřičky naděje. Tak kupř. Tomáš Halík každý rok pokřtí kolem sedmdesáti dospělých, kteří jej o to požádají a absolvuji podrobné, řadu měsíců trvající seznámení s tím, co vlastně křesťanství a přijetí křtu znamená. Nicméně stále praktikujících křesťanů v Evropě ubývá, zatímco celosvětově jejich počty narůstají. Nebojím se tedy o budoucnost křesťanství, ale o budoucnost Evropy: „Opustíš-li mně, nezahynu. Opustíš-li mně, zahyneš“. My, lidé, potřebujeme Boha, abychom s jeho pomocí vedli dobrý život, ne on nás. On si může své věřící vytvořit „z kamenů pouště“.

V každém případě, jak návrat ke kořenům, tak naděje na případně kladný výsledek mezináboženského dialogu je vyhlídka dlouhodobá, kdežto nepřátelští válečníci jsou již ne před branami Evropy, ale přímo na jejím území a nemilosrdně útočí.

Není pravdivé tvrzení, že migrantská vlna je v příčinné souvislosti s terorismem. V západní Evropě již je mnoho muslimů, kteří dosud nesplynuli s evropským prostředím, v němž se už narodili. Ve své 2. a 3. generaci se mnozí mezi námi cítí frustrováni a tak podléhají agresivním a nenávistným kazatelům, jejichž působení Evropa donedávna kvůli své nesmyslné „politické korektnosti“ tolerovala. Práce s občanským začleněním těchto velkých minorit, bude-li úspěšná, se může také zúročit až za delší čas. Není tedy v zájmu Evropy, aby se takovéto minority nyní rozrůstaly. Nicméně se to v důsledku dosud nezvládnuté migrační krize děje.

Po posledních tragických událostech v Berlíně už i taková hodná holka jako je Andělka Merkelová, která by své křesťanské srdce rozdělila s kdekým na světě, uznává, že je nutno migrační politiku EU změnit. Jen ten zabedněnec, starej jezevec Juncker, stále na ní nic měnit nechce.

Má-li se Evropa ve válce s islámským terorismem ubránit, má-li být akceschopná, musí se rychle integrovat. Jen plně integrovaná Evropa může hrát významnou roli na mezinárodním poli. Představme si, kdyby například americká unie (USA) byla podobně integrována, jako je nyní EU: Neměla by žádnou federální armádu, ani federální tajné služby, ani FBI. Spoléhala by na dobrovolnou kooperaci armád, policií a tajných služeb jednotlivých amerických států!  Jakou asi roli by USA ve světě hrály? Každému by byly pro smích.

EU na současné úrovni integrace se pořád pro nedostatek důležité náplně vyžívá v regulaci pomazánkového másla, nebo tím, jak se má na plotně zacházet s gulášem či držkovou polévkou. Jejím novým, a to falešným náboženstvím se stala jakási posvátná kráva, „politická korektnost“, prodchnutá přemrštěným prosazováním „lidských práv“, leckdy proti zájmu těch, o koho se jedná. Dále zahrnuje radikální feminismus a genederismus, hecující m.j. naše ženské, aby se hnaly za kariérou, místo aby obětavě pečovaly o potomky (nejde o to, ženám bažícím po kariéře v ní nějak bránit, ale současná rétorika to staví tak, jako že žena, která se obětavě stará o rodinu, je jakousi zpozdilou, méněcennou bytostí). EU není zatím plně akceschopná ani v oblasti jednotné daňové politiky, jež by vykořenila daňové ráje parazitující na ostatních státech. Není vůbec schopná ubránit hranice schengenského prostoru, poradit si s takovými problémy, jako je ilegální migrace nebo případná zevní agrese, ať už kybernetická, hybridní nebo přímo klasicky vojenská. Na to stále nemá žádné nástroje. Vždyť nemá ani společnou zahraniční politiku!

Přitom zhoubnou unijní ideologii, k jejímuž prosazování se Brusel uchyluje pro nedostatek skutečných témat a kompetencí, si nikdo nezvolil ve volbách. Volby do Evropského parlamentu se zatím orientují spíš na to, kdo z poslanců dokáže kolik výhod vylobovat pro svůj národní stát.

V době, kdy je Evropa ohrožena z několika směrů, (ani záruky ze strany USA v rámci NATO pro nás již nejsou tak samozřejmé jako dříve)  nemůže dále otálet se skutečnou integrací na způsob Unie americké. Nemůže se už chovat jako dosavadní jakési volné sdružení suverénních států, z nichž každý sleduje především své sobecké cíle. To byl projekt jen pro dobré počasí, které skončilo.

Nyní tedy rychle potřebujeme větší integraci. Je nejvyšší čas, aby definitivně zavřeli ústa rozbíječi Unie, jako jsou obdivovatelé brexitu, Zahradil, Mach, nebo Le Penová a jim podobní. Musí se ale také cosi velmi podstatného změnit i v Bruselu. Okamžitě by měl vypadnout předseda EK Juncker a měl by být nahrazen někým moudřejším, například ze zemí Visegrádu. Rychle se musí prohloubit demokratičnost Evropské Unie, aby Evropané v evropských volbách volili skutečně mezi programy, jak Evropu utvářet. Jsem přesvědčen, že většina Evropanů by pak volila rozumnou migrační politiku a konzervativnější ideologii, než junckerovský rozvrat Unie.

Jestliže nám do budoucna hrozí rozmanité bezpečnostní hrozby, tedy hrozbou bezprostřední je nezvládnutá migrační krize.

Migrantská vlna sice není příčinou islámského terorismu, ale není v našem zájmu nyní rozmnožovat evropskou islámskou minoritu, dokud sami muslimové zatím ještě nedokážou své náboženství transformovat v neagresivní a tolerantní nauku.

Ani při plné integraci EU nemůžeme očekávat spolehlivou ochranu vnějších hranic, jak o tom někteří mluví. Přece víme, že ty jsou z velké části na moři. Lze oplotit schengenský prostor na pevnině, ale ne na mořském pobřeží. (Pokud ovšem nechceme po potápějících se člunech s migranty střílet, místo abychom je zachraňovali. To snad nepožaduje ani ten největší misantrop. Nebo ostřelovat základny pašeráků na území cizích suverénních států, čímž bychom zahájili otevřenou válku? Jak s tím jako se skvělým nápadem už také jeden docela mediálně vlivný šílenec v Událostech komentářích večer před loňským Silvestrem přišel.)

Musíme se tedy smířit s tím, že přes moře budou nejen uprchlíci, ale i jiní nežádoucí jedinci vždy do Evropy přicházet. Pak ale musíme zabránit tomu, aby se z prvních zemí vstupu šířili dále. Musíme důsledně trvat na platnosti Dublinské dohody o vracení migrantů do země, kde prvně vstoupili na evropskou půdu. Zdánlivě jednoduché řešení, distribuovat je podle kvót do zemí, kam se nehrnou, je přece nesmysl, který nemůže v praxi fungovat.

Nemáme-li zrazovat naše humanistické ideály, pak se v těchto prvních zemích musíme o ty nešťastníky (kteří ve většině prchají ze země ohrožení života a podlehli marketingu převaděčů, slibujících jim pozemský ráj v Německu a dalších bohatých evropských zemích) skutečně lidsky postarat. Lidskost, ta je přece naší přední evropskou hodnotou.

Musí mít zajištěnu střechu nad hlavou, potraviny, zdravotní péči, školní vzdělání dětí. Není ale možné dále trpět, aby se volně pohybovali po Evropě, zvláště, když někteří z nich (byť jde o ojedinělé, nicméně velmi nebezpečné případy) nemají čestné úmysly.

Jejich pohyb mimo uprchlické zařízení musí být regulován časově limitovanými propustkami. Ochranu jim lze ve většině případů poskytovat jen dočasně, do doby, než v zemi jejich původu skončí válka nebo jiné nebezpečí života. Především musí být plně identifikováni. Ničení dokladů totožnosti, lhaní o zemi původu, zdržování se mimo uprchlické zařízení bez povolení, to vše musí být kvalifikováno jako porušení evropského práva a bráno v potaz při případné úvaze o poskytnutí trvalého azylu. Ten mohou dostat jen lidé zcela bezúhonní, a jen tehdy, pokud se jich v nějaké další evropské zemi chce ujmout buď již tam sídlící bezúhonná rodina, nebo pokud mohou nabídnout profese a dovednosti, o které má nějaký evropský zaměstnavatel zájem.

Ano, jsou to tvrdé podmínky, ale uvědomme si, že jsme ve válce !!! a že sice malou, ale velmi nebezpečnou část mezi těmi nebohými migranty tvoří nepřátelští bojovníci. Nesmí se opakovat situace, kdy zjevný zločinec Anis Amri, který v Itálii podpálil školu, poté si odseděl nepodmíněný trest, ale když se jej potom nedařilo vyhostit, klidně si cestoval po Evropě a naplánoval teroristický útok. Takový zločinec přece musí čekat na repatriaci v časově neomezené detenci!!!

Je zřejmé, že takovýto účelný režim péče o uprchlíky by vyvolal námitky ze strany mezinárodních organizací, že by mohl být považován za porušení platných mezinárodních smluv a zákonů. Nedá se ale nic dělat. Jsme ve válce s islámským terorismem, papež František dokonce hovoří o fragmentované třetí světové válce. A za války se nějaké smlouvy uzavřené v době míru musí (minimálně dočasně) suspendovat,

Samozřejmě, takovýto mnou opakovaně navrhovaný migrantský režim je pro postižené státy, jakými jsou Řecko a Itálie, velkou finanční i personální zátěží. Tu jim musí plně sanovat ostatní státy Unie. Personální problémy by tyto státy mohly zčásti řešit z vlastních zdrojů, protože tam, hlavně v Řecku, existuje armáda rekvalifikovatených nezaměstnaných (na rozdíl od ČR v Řecku prý je mnoho nezaměstnaných docela vzdělaných). Přesto nějaké odborníky z ostatních zemí budou potřebovat. Obrovské nároky bude mít takový rozumný a bezpečný režim na finance. To se ale nedá nic dělat, ty musí EU najít, i za cenu omezení jiných, mnohdy málo efektivních dotačních programů.

Ostatně, pokud se bude EU v blízké budoucnosti více integrovat, bude Brusel potřebovat mnohem víc peněz, než dosud. Hodně bude stát společná evropská armáda, federální tajná služba, federální policie, atd. atd. Zaplatit si tyto celoevropské služby, to se přece členským státům vyplatí! Ušetří daleko více ve svých národních rozpočtech v nákladech na současné národní armády, národní tajné služby, národní policii. Například společné vystrojování a vyzbrojování armádních jednotek by v úhrnu přišlo mnohem levněji, než když si nyní každá země hraje na vojáčky na svém vlastním písečku. Přitom, potřebujeme vlastní národní armádu k obraně vlastního území? Ani od Němců, ani od Rakušáků, Slováků nebo Poláků nám přece nic nehrozí. Armádu potřebujeme jen proti našemu společnému nepříteli, nepříteli Evropy. A tím nemusí být v budoucnu nutně jen islamisté.

Času je málo. Buď se nám podaří nějak takto Evropu rychle integrovat, nebo nám ji brexitáři, Le Penové, Zahradilové, Machové a jim podobní zakrátko rozeberou na márne kúsky. O tragických důsledcích toho všeho, jak v ekonomické, tak bezpečnostní oblasti, nechci snad ani uvažovat.