Máme koho volit

Skutečně, v nadcházejících sněmovních volbách máme koho volit. A nemyslím tím přehršle subjektů, kteří se letos o naše hlasy v mimořádném počtu ucházejí.

Když přemýšlím, koho budu letos volit, rozhodně mě nenapadá současná parlamentní opozice. Ta opravdu nemá co nabídnout, než dávno ohrané písničky nebo strašení u nás nepřítomným islámem a zlou Evropou. A pokud jde o tzv. liberální pravici, ta má program jen pro bohaté, kteří stát nepotřebují, dovedou si za každé situace pomoci sami.

Na druhé straně musím uznat, že současná Sobotkova vláda byla mimořádně úspěšná. Již dávno tomu, co česká vláda dokázala dovládnout bez toho, že by se musely vyhlásit předčasné volby. Díky dobře obhospodařovanému ekonomickému růstu (který se „přihodil“) se jí podařilo zacelit vnitřní zadluženost z doby Kalouskova řízení státních financí (ano, růst nenastartovala vláda, přihodil se. Ale všimněme si, že když se za  Kalouska zase přihodila krize, stali jsme se nejhůře prosperujícím státem postkomunistické Evropy, kdežto nyní, v době růstu, jsme na špici celé EU. V tom vidím výsledek působení vlády).

První kroky prorodinné politiky nastartovaly udržitelnost současného penzijního systému. Jen škoda, že na poslední chvíli byly tyto úspěchy vládní prorodinné politiky poněkud poskvrněny „rodinnou“ koncepcí paní Marksové, která tento svůj paskvil prosadila proti vůli lidovců těsnou většinou za pomoci některých ministrů za ANO. Naštěstí jde jen o proklamaci, o realizaci „marksovských“ vizí už bude rozhodovat příští vláda a příští sněmovna. Držme jim palce !!! 

Pokud jde o (zatím) nejsilnější vládní stranu, sociální demokracii, má jeden hendikep, který ji u voličů znevěrohodňuje a je asi hlavní příčinou poklesu jejích preferencí. Tím hendikepem jsou kryptokomunisté Tejc, Zimula, Foldyna a někdejší jihomoravský hejtman v ní. Ti vyvolávají vnitřní třenice (před volbami dočasně utlumené), takže volič vlastně ani neví, jakou povahu nakonec může sociální demokracie po volbách mít. Nezapomněli jsme přece na lánský puč, není-liž pravda.

Kdo se nemusí bát, že by ve volbách vůbec neuspěl, je stále multimiliardář Babiš. Jeho voličskému jádru nevadí jeho komunistická ani estébácká minulost. Nevadí mu ani to, že on, který do politiky vstoupil jako spasitel, bojující proti finančním nekalostem některých jednotlivců z ODS a ČSSD, již kdysi dávno okradl jiné podnikatelské subjekty o finanční prostředky určené těm malým a středním. Zřejmě jim nevadí ani skutečnost, že, když to na něj prasklo, je již konečně trestně stíhán. Já si však nedovedu představit ve funkci pro majetkový zločin trestně stíhaného premiéra. S takovým premiérem přece nikdo do koalice nevstoupí !

Ono to ale v naší české politice není zase až tak nic nového. Vzpomeňme, jak dlouho lidem trvalo, než pochopili zločinnou politiku Václava Klause a jeho ODS, jak dlouho jim trvalo pochopit, že Miloš Zeman je jen jinobarevnou kopií onoho Václava Klause.

Nicméně ten subjekt ve vládní koalici, který má na své straně jednoznačná pozitiva, je KDU-ČSL.

Mladé Bělobrádkovo vederní ji během několika málo let proměnilo v moderní křesťansko-demokratickou stranu typu německé CDU/CSU. Zbytečně se s jinými nehádají, nikoho neurážejí, ale vždy jen suše konstatují, kde že je pravda.

Přesto, že lidovci byli v nyní dosluhující vládě tím nejmenším subjektem, podařilo jim prosadit některé pilíře jejich velmi rozumné skutečně prorodinné politiky, která již v r. 2016 přinesla první ovoce v podobě opětného zvýšení porodnosti po několika létech již odeznívajícího boomu (způsobeného opožděným nástupem silných ročníků „Husákových dětí“ do rodičovské role). Jako trvale nelevicové straně se sociálním cítěním se jim ve vládě podařilo zabránit i některým zhoubným socialistickým experimentům se zvyšováním daní, atd. atd...

Jsou to lidovci, kdo nejjasněji chápou (a neomezují se jen na mluvení), že nyní, na prahu čtvrté průmyslové revoluce, máme – li v mezinárodní soutěži uspět, musí být základním cílem státní politiky podpora školství, výzkumu, inovací a elektronizace státní správy.

Bohužel díky sejčkování komentátorů a politologů neuspěl Bělobrádkův a Gazdíkův moudrý projekt dvojkoalice „lidovci a starostové“. Je to škoda.

Pokud však voliči i nyní pochopí, že budoucnost naší země spočívá ve volebním úspěchu křesťanských demokratů, podle hesla: „chcete-li žít jako v Bavorsku – volte jako v Bavorsku“, pak se výsledek jistě dostaví.

Očekávám, že mladé Belobrádkovo vedení tentokráte osloví hlavně mladé voliče, kteří dosud k volbám nechodili. On Bělobrádek je přece takový ten český Macron.